Derwent Valley Mills | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Masson mill, jedna z továrních budov | |
Smluvní stát | Spojené království |
Souřadnice | 53°6′29″ s. š., 1°33′22″ z. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | ii, iv |
Odkaz | 1030 (anglicky) |
Oblast | Evropa a Severní Amerika* |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 2001 (25. zasedání) |
Rejstřík památek | 1000100 |
|
Derwent Valley Mills (česky: Továrny údolí Derwentu) je lokalita v údolí Derwentu v hrabství Derbyshire v Anglii, která byl v prosinci 2001 prohlášena za světové dědictví UNESCO. Spravuje ji organizace Derwent Valley Mills Partnership. V tomto regionu se v rámci průmyslové revoluce zrodil v devatenáctém století moderní koncept továrny. Jednalo se o moderní přádelny bavlny vyvinuté Richardem Arkwrightem. S postupem technologií bylo možné zpracovávat bavlnu neustále. Systém se rozšířil po celém údolí a v roce 1788 bylo v Británii již více než dvě stovky továren Arkwrightova typu. Arkwrightova vylepšení, a to jak technická, tak v organizaci práce, byla posléze vyvezena do Spojených států amerických i do Evropy.
Pohon strojů v textilním průmyslu pomocí vodního kola byl v Anglii představen už v roce 1719 v přádelně hedvábí Johna Lombeho v nedalekém Derby (dnes v budově sídlí Derbské průmyslové muzeum), ale Richard Arkwright byl první, kdo dokázal využít vodní energii k zpracování bavlny. Povedlo se mu to v sedmdesátých letech osmnáctého století, kdy si nechal patentovat vodní rám, tedy spřádací stroj poháněný vodou. Ten mohl jednak pracovat bez přestání a jednak mohl být obsluhován i nepříliš zkušenými dělníky. První postavená továrna, Cromford Mill, byla brzy následována dalšími. Ty si vyžadovaly velkou pracovní sílu a naopak dělníky bylo nutné ubytovat. V okolí řeky tak začaly vznikat kromě domů i školy, kaple a trhy.
Továrny a nové komunity vznikly v Belperu, Darley Abbey a v Milfordu. Arkwrightův vynález byl hojně kopírován, leckdy i bez toho, že by byly Arkwrightovi zaplaceny patřičné poplatky. V údolí Derwentu vzkvétalo zpracování bavlny až do první čtvrtiny devatenáctého století, kdy se postupně začalo přesunovat do Lancashiru, který byl blíž trhům i zdrojům materiálu. Budovy bývalých továren pak začaly vesměs sloužit jiným účelům, nicméně se dochovaly v dobrém stavu. V některých z nich jsou dnes muzea otevřená veřejnosti.
© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search